Pověry o nošení dětí

Když začnete nosit své děťátko, určitě se každý z vás setká, ať už od kolemjdoucích nebo přímo od nejbližších příslušníků rodiny, se zvláštními otázkami týkajícími se nošení, které ve vás kdesi uvnitř otevřou Pandořinu skříňku pochybností. Dělám správnou věc? Neškodím svému dítěti?
Pojďme se na ně podívat a společně si je vysvětlit, abyste měli stoprocentní jistotu, že děláte pro své děťátko to nejlepší, co potřebuje a dokázali zároveň sebevědomě na tyto otázky reagovat.

Neudusí se?

Nikde na světě nebyl zatím zaznamenán žádný případ udušení děťátka ve vertikální, tedy ergonomické poloze. Děťátko v ní má hlavičku opřenou o váš hrudník, tím pádem v mírném záklonu nebo jemně svisle. Ne v předklonu, kde by mohlo dojít k oslabení přívodu vzduchu přes dýchací cesty. Volnost nosíku děťátka můžete navíc neustále kontrolovat. Jeho dýchání zároveň cítíte přímo na svém těle. Pokud ne, klidně ho chyťte za zádíčka, která se jemně napínají, a tím pádem si můžete být jisti, že dýchá.
Většinou se tyto obavy týkají dětí, které při nošení a spánku nemají hlavičku otočenou stranou, ale zabořenou do hrudi nosícího. V tomto případě jen častěji sledujte funkci dýchání a kontrolujte nosík. Stále platí pravidlo, že máte větší kontrolu nad děťátkem, když je u vás. Nejvíce případů i syndromu SIDS se přihodilo právě dětem, které ležely samy v postýlce.
Mějte na paměti, že „ti druzí“ nevidí a necítí vaše děťátko tak jako vy. Jen vy nad ním v dané situaci máte stoprocentní kontrolu a dokážete zhodnotit schopnost jeho dýchání.
 

Zničíte mu záda! Podívejte se, jak je shrbené!

Novorozenec má tvar páteře zahnutý do písmene C, tzv. kyfóza. Než se děťátku vyformuje do žádaného tvaru S, trvá to přibližně rok. První prohnutí přichází při zpevnění krčního svalstva (když už dokáže udržet hlavičku). Druhé při zpevnění hrudního svalstva (když si dokáže samo sednout). Třetí, finální, při zpevnění bederního svalstva (když už se dokáže samo postavit).
Tak, jako bychom neměli nutit dítě do těchto vývojových kroků, neměli bychom mu ani narovnávat páteř neustálým polohováním na tvrdé podložce. Páteř se sama přizpůsobí danému vývojovému stadiu.
Nošení tento přirozený proces podporuje ze všeho nejvíc. Jedním z pravidel nošení dětiček v šátku i ergonomickém nosítku jsou kulatá zádíčka (v pozdějším věku je děti automaticky napínají). Více se o této problematice dočtete v našem článku.

Nedrží hlavičku, zničíte mu krční páteř, potřebuje ležet.

Na pomoc si vezmeme Prof. MUDr. Velemínského, který ve své knize Dítě – 3x 333 otázek pro dětského lékaře píše:
„V děloze plavalo dítě ve vodě, obratle byly zakulacené, a ne stlačované. Podmínka „beztíže“ už ale není splněná. Tomuto nebezpečí lze předejít, když použijete šátek na nošení, který svou napjatou látkou působí jako podpora držení těla dítěte, takže se tak zabrání namáhání obratlů. Nejčastější argument proti nošení novorozenců je obava, že by se mohla poškodit páteř dítěte. Všichni lidé, kteří ale dnes sedí s poškozenou páteří u ortopedů, leželi s velkou pravděpodobností jako miminka, jak se patřilo, na zádech. Novorozenci, které jejich matky nosí v šátku, se vyvíjejí lépe než děti, které stráví většinu času v dětské postýlce.“
Dodali bychom jen tolik, že dítě nemá hlavičku jen tak volně pohupující se v prostoru, ale opřenou o hrudník matky a ze stran jištěnou a regulovanou šátkem či nosítkem. V šátku je dítě, které ještě neovládá krční svalstvo, více v bezpečí než na rukou.
Více se o této problematice dočtete v našem článku.

Děti by se neměly usazovat dříve, než si samy sednou, a vám tam sedí

Dítě v nosítku nebo šátku nesedí, je podsazené. Když sedí, stehna a kolínka má vyrovnané a v úrovni kyčlí. V nosící pomůcce mu kolínka směřují do výšky nad bederní částí čili zadeček je níže než kolínka, a ne v jedné úrovni. Tato poloha mu netlačí na páteř a nenutí do natažení, jak je to při sedu.

Není mu tam teplo?

Teplo miminka potřebují. Rozdíl je však v tom, že navlečené a volně položené dítě na podložce nebo v kočárku nedokáže samo regulovat vysokou nebo nízkou teplotu (dle navrstveného oblečení), na vašem těle se jeho teplota dokonale zreguluje. Případné pocení je jen pozitivní důsledek této regulace. Při správném oblékání děťátka v nosící pomůcce dokážete i toto pocení regulovat.
Když dostanete tuto otázku v létě, zkuste se zamyslet nad tím, zda by vám nebylo teplo a nepotili byste se i bez miminka. A miminko také. Potili byste se pravděpodobně stejně nebo o něco méně. Výběrem správného šátku a oblečení s různými vzdušnými a propustnými materiály jako bambus, tencel, hedvábí či schopností termoregulace jako vlna, můžete eliminovat i tento jev, a dokonce se cítit ještě lépe než v klasickém oblečení.

Nevypadne vám odtud?

Zkuste se zeptat „a ze které strany?“ :)
I když jste začátečník a nemáte např. děťátko zcela ideálně zakapsované, u základního úvazu Kříž s kapsou mu spodní část jisti kříž, tedy další dva pruhy látky. Stejně to platí i u mnoha dalších úvazech. Pokud používáte úvazy, kde se děťátko větrá ze stran, šátek mějte přiměřeně dotažený. Ergonomické nosítka mají již nyní několik jištění na přezkách, což zvyšuje jejich bezpečnost a jistotu při samovolném otevření přezky.
Ale klidně se můžeme podívat i na ten nejkrajnější případ, kdyby už děťátko padalo (i když vlastně netušíme, odkud:)), myslíte, že byste necítili povolení šátku nebo přezek nosítka a nestihli dostatečně rychle zareagovat?
Opět platí pravidlo – dítě je u vás, máte nad ním nejvyšší kontrolu, jakou mu jen dokážete poskytnout. Což v jiných případech, kdy je mimo vás, neplatí.

Chudák, vždyť nic nevidí!

Dítě do tří měsíců potřebuje vidět a cítit zejména matku nebo otce. Být v bezpečí a blízkosti zdroji potravy a uklidnění. Teprve později začíná více poznávat svět. Když dokáže držet hlavičku, může se dívat do stran a nahoru. Již nyní vidí více, než když je např. v kočárku. Děti navíc dokáží dostatečně projevit svou vůli. Pokud jim nedostatečný výhled vadí, budou se odtahovat, křičet nebo jakkoli se vám snažit ukázat svou potřebu.
Klidně tedy ukažte nevěřícím nebo neznalým spokojenou tvář vašeho dítěte a zeptejte se jich, jestli si myslí, že potřebuje něco jiného kromě toho, co má momentálně. A pokud by potřebovalo, můžete ho dát jednoduše na bok nebo na záda a výhledu už bude mít víc než dost.

Rozmazlíte ho!

Dítě se tímto způsobem jednoduše rozmazlit nedá, protože už „rozmazlené“ je. Z dělohy. Po narození jen pokračujete v jeho přirozeném vývoji, a to tak, že mu poskytujete co možná nejvíce kontaktu. Aby vám neodpadly ruce a nezničila se páteř, používáte nosící pomůcku.
Novorozenec totiž neví, že je odděleným jedincem. Ví jen to, že když je s matkou, cítí se dobře. Děti nechápou skutečnost, že jste tady, i když vás nevidí, asi do věku 9 – 12 měsíců. Dítě nedokáže udržet mentální obraz matky, aby se utěšilo. Nechápe ještě čas, takže pro něj nic neznamená, když mu řeknete: „Maminka se za chvíli vrátí.“ Stálá citová dostupnost matky pomáhá dítěti naučit se důvěře, nejprve k matce, později v sama sebe. Sebedůvěra vede k nezávislosti. Takže dítě nejprve musí projít fází zdravé závislosti, aby se později mohlo stát bezpečně nezávislým.
Více si můžete přečíst také v knihách: Naše děti, naše světy, Vychováváme děti a rosteme s nimi, či Koncept kontinua

Taková mladá žena a ničí si záda!

Vyzkoušejte si menší pokus. Zhodnoťte si, kolik času nosíte děťátko během jednoho dne. Druhý den ho noste stejný čas, ale na rukou. Ani vy si to neumíte představit? Případně se vzdáte po pár hodinách? Kvůli bolesti a nepohodlí při nošení na rukou byste s ním ztratili minimálně 50 procent kontaktu, který potřebuje. Ano, kontakt mu můžete poskytnout i jiným způsobem – společným ležením apod. Když však chcete fungovat v běžném životě, nemůžete si dovolit neustále ležet. Opět připomínám, šátky a nosítka jsou jen pomůcky, díky kterým můžete komfortněji naplňovat psychologické potřeby dítěte.
Je nutné myslet samozřejmě i na sebe. Výběrem správné pomůcky na nošení a zvládnutím techniky vázání si záda určitě nijak nezničíte. Jiné je to v případě, že problémům s páteří čelíte dlouhodobě a nošení se vůbec netýká. Pro pravidelně nosící rodiče nebo při nošení od narození ani narůstající váha dítěte není překážkou. Platí zde pravidlo jako při cvičení – tělo si na něj zvykne, když narůstá postupně, a ne jednorázově ze dne na den. A takto nerostou a nepřibírají ani naše děti ;)
U všech určitě ne špatně míněných poznámek okolí mějte stále na paměti, proč jste se rozhodli nosit, a že šátky a nosítka jsou jen pomůcky, jejichž úkolem je pomáhat při naplňování potřeb dítěte a vaší existenci v běžném životě, aniž byste si zničili ruce a záda.