Horizontální poloha a její úskalí

Horizontální poloha má i svá negativa. Boční nebo takzvaná kolébková poloha se kdysi často a s oblibou využívala, protože bylo velmi populární brát děti do rukou do tzv. klubíčka v pomyšlení, že se jim tak simuluje poloha, kterou zná z dělohy. Je to však omyl.

V čem je horizontální poloha odlišná oproti vertikální a jak ovlivňuje zdravý vývoj a nošení?

• dítě je v ní uloženo bokem k tělu matky/nosiče, není tedy splněný celkový princip kůže na kůži; v případě vrácení potravy ze žaludku může dojít k udušení
• nožičky má mírně natažené, resp. jsou více tlačené k sobě, čili podpora při vývoji kyčelních kloubů je minimální
• při slabší zručnosti a nedokonalosti úvazu může hlavička dítěte zapadnout do šátku či přejít do příliš velkého předklonu a dítě může mít problémy s dýcháním.

Kojo kolébka – kompromisní a povolená horizontální poloha

Odborníci a milovníci nošení a kojení neváhali a vymysleli zdravý kompromis splňující všechna pravidla i pro ty, kterým více vyhovuje kojení v horizontální poloze a hůře se jim praktikuje ve vertikální. Nebo má dítě tendenci inklinovat spíše k šikmé poloze v prvních měsících života.

Poloha Kojo kolébky vychází z pravidel pro kojení:

• dítě je celou svou přední, ne boční stranou, otočené k tělu matky
• matka ho drží ve fyziologické poloze a jednou rukou podpírá hlavičku
• nožičky nejsou natažené nebo tlačené tělem matky, ale přibližně na úrovni kolen se skrčí za záda matky

Takto přisáté dítě na prsu se následně zašátkuje. Hlavičku mu ve stejné úrovni, jako byla předtím matčina ruka, podpírá nejen kapsa šátku, ale i další pás šátku. Nemůže dojít k předklonu a následnému udušení, protože dítě je bradou opřené o matčin prs. Opora brady mu způsobuje menší záklon hlavičky, a tedy volný nos a průchodné dýchací cesty. Potravou se nemůže zadusit, protože neleží na zádech, ale na boku.