Sestrice, prozradíte nám, v čem nejraději nosíte? :)
S: Z úvazů je to kříž s kapsou uvnitř, ale dost intenzivně nyní využívám i dvojitý kříž, jelikož Vilko již chodí a v zimě je super, že se nemusím svlékat z bundy, když ho dávám do auta, jen ho jednoduše vyndám.
B: Já mám také nejraději kříž s kapsou nebo batoh, podle situace. Batoh obvykle, když potřebuji něco udělat. A ze šátků mám teď nejraději merino Bylinky.
S: Já sahám po těch nosnějších šátcích, většinou Tri-weave Folk nebo Bylinky. Ty jsou mi nyní pohodlnější, protože Vilko má již více než 10 kg. Je to dobrá volba pro těžší dítě.
B: Ale vždy velmi ráda nosím v novém šátku, většinou si ho velmi rychle oblíbím :)
S: Ano, v těch nejnovějších nosím ráda i já :)
A co máte rády na sobě navzájem?
S: Já oceňuji, že je Barborka taková zodpovědná a pracovitá :)
B: Na Slávce mám ráda vtipnost. Je vtipná a zábavná. A dobře vaří, v naší firmě má na starosti obědy :)
Můžete nám o sobě říci i něco zajímavého, co by nikdo nepředpokládal?
S: Vyhrála jsem na gymnáziu krajské kolo chemické olympiády (v Trenčínském kraji). Nešla jsem pak tímto směrem ve své kariéře, mohla být ze mě Marie Curie :).
B: A já jako prvňačka na základní škole vyhrála městskou soutěž v hula hop, točení kruhu. Normálně jsem na to trénovala. Soutěž byla o tom, kdo déle vydrží a já jsem skončila až poté, když jsem musela jít čůrat :) (ostatní už dávno netočili).
S: Barborka byla předsedkyní studentské rady na gymnáziu.
Dnes vás obě známe jako sestry a mámy, které nám přinesly první tkaný slovenský šátek pod značkou Sestrice. Jaké však byly vaše studijní či kariérní začátky, čemu jste se věnovaly předtím?
S: Já jsem vystudovala Marketing na Fakultě managementu UK v Bratislavě. Během studia jsem strávila rok v Kodani, kde jsem studovala Multimedia Design and Communication a to mě velmi ovlivnilo, skandinávský život byl super! :) Byla jsem tam i s mým mužem Marošem, který byl na dánské Technické univerzitě a poprvé jsme si vyzkoušeli společný život i domácnost. Velmi nás to spojilo a dosud na to vzpomínáme jako na nejlepší rok našeho života – ještě než jsme měli děti. Oslovil nás i skandinávský design, můj muž má k designu skutečně blízko, protože jeho otec je architekt a designér. I mé studium bylo o designu webstránek, korporátní identitě a komunikaci, takže dosud čerpám z věcí, které jsem se tam naučila.
B: Také jsem po osmiletém gymnáziu v rodném Partizánském studovala Marketing na Fakultě managementu UK. Jelikož Slávka je o tři roky mladší, když jsem byla v Bratislavě, znárodnila si celý dětský pokoj a ze dvou válend udělala letiště :). A pak přišla za mnou a poslední dva ročníky mého studia jsme bydlely spolu na koleji.
S: Takže stejná škola, stejný obor, stejný pokoj na koleji. Ani divoký internátní život jsem si neužila, protože jsem byla stále pod dozorem starší sestry :)
B: Já jsem si užila, dokud jsem byla sama :)
S: Ale ne, bylo to fajn! A byla to výhoda, být spolu.
A co práce, i tam se vaše cesty setkali?
B: Už během školy jsem začala pracovat v reklamní agentuře jako account manager, starala jsem se o klienty a řešila pro ně kampaně. Pracovala jsem pro různé klienty z farmaceutického průmyslu, bankovnictví, stavebnictví, firmy jako HP či Coca Cola a skončila jsem v Gambrinusu. A rovnou od piva jsem šla na mateřskou :). Práce v reklamě mi dala velmi mnoho a využívám to i nyní při práci pro Sestrice.
S: Barborka je opravdu ta výkonná síla, která honí dodavatele a všechny ostatní s otázkou: "Prosím Tě, už jsi to udělal?“. Je tedy tím manažerem za. A já jsem dělala v IT firmě, která dělala pro banky různé věci jako procesování transakcí, vydávání karet. Pracovala jsem na klientské pozici v kartovém oddělení. A z této IT firmy jsem šla na mateřskou.
B: Začalo mi chybět kreativní vyžití. Ve své práci jsem se sice pohybovala ve tvůrčím prostředí, ale ve finále jsem byla vždy mezi dvěma mlýnskými kameny - kreativci a klienty - kde jedni honili druhé a já to vždycky musela korigovat, aby to celé dospělo do zdárného konce. Hodně mi chyběl ten kreativní prvek, a tak jsem se snažila najít si nějaké kreativní vyžití a objevila jsem keramiku. Bylo to pro mě odreagování a relaxace. Od malička jsem měla vztah k ručním pracím, doma jsem si sama ušila závěsy, očalounila čelo postele.
S: A mě jsi stříhala :)
B: Ano, ještě když jsme byly malé, tak jsem chtěla jistý čas být kadeřnicí a velmi ráda jsem stříhala Slávku. Naposledy jsem ji ostříhala úplně nakrátko a pak už nechtěla :). Ke kreativitě mě to tedy vždy táhlo, dělat něco vlastního, vytvářet něco, co je vidět.
Na mateřskou dovolenou jste šly s tím, že se pak vrátíte zpět do původního zaměstnání nebo jste už tehdy tušily, že zkusíte něco vlastního?
S: Netušily. Vždy jsem uvažovala nad tím, že by bylo fajn dělat něco vlastního, ale vůbec jsem neměla představu, co dělat. Člověk si to neumí představit, dokud k tomu nepřijde. Takže jsem šla normálně na mateřskou s tím, že pak se vrátím. Hanka se narodila jako první a pak o 4 měsíce se narodil Maťko, takže jsme byly spolu na mateřské a společně jsme trávily hodně času.
A jak jste se dostali k nošení? Jak vám usnadnilo život či fungování?
S: Šátek jsem si koupila ještě v těhotenství, věděla jsem, že chci nosit. Začala jsem nosit ihned po porodu, protože jsem měla velké problémy s kojením, Hanka se nepřisávala a řešila jsem to i s laktační poradkyní. Na začátku jsem nosila v elastickém šátku, bylo to takové kostrbaté, a ne úplně pohodlné. Ale když si už jednou člověk to děťátko naváže a zažije ten blízký kontakt, velmi těžko se na to zapomíná :). Později jsem si koupila nosítko a až potom pevný šátek, pak další a další a další:) A potom se už objevila otázka, proč nemáme na Slovensku nějakou značku kvalitních tkaných šátků, když je zde taková dlouhá tradice textilního průmyslu a pěstovaly se zde také různé plodiny - jako například len.
B: Já jsem se k nošení dostala přes Slávku. Maťko byl spokojené a pohodové miminko, najednou však přestal usínat při kojení přes den, kdy měl asi 3 - 4 týdny. Tehdy mi Slávka dala šátek, abych si ho zkusila navázat a on v těchto začátcích usnul ještě dřív, než jsem ho vůbec navázala :). Takže bylo pro mě velmi motivující ho začít nosit, protože usnul ihned, velmi rád se nosil a spal v šátku 2 - 3 hodiny. A já zatím hopsala na míči a dívala se na seriály nebo si něco četla a odpočívala.
S: To bylo asi tím, že si měla teprve jedno dítě :)
B: Slávka tomu více propadla, nakupovala si více šátků a točila je. Já jsem zkoušela to, co měla ona a nosila v jejích šátcích. Pak jsem nosila v nosítku asi od 3 či 4 měsíců až do roku a následně jsem se vrátila zpět k šátkům, když mi nosítko přestalo být pohodlné. Jednoho dne Slávka přišla s nápadem, pojďme tkát, pojďme zkusit udělat slovenský tkaný šátek. Tak jsem si sedla za počítač, a zatímco Matěj spal, hledala jsem, kde jsou jaké tkalcovny, kde ještě vůbec tkají, udělala jsem si dokonce i excelovskou tabulku.
S: To je to, čemu říkám výkonná síla! :) Barborka tedy převážně řeší komunikaci s dodavateli.
B: A Slávka řeší komunikaci se zákazníky a mívá dobré nápady.
S: A posty na Facebooku. Barborka vždy řekne: „Udělej nějaký pěkný post, něco vymysli“ :)
B: Já to nedokážu tak pěkně napsat, v tomto je Slávka kreativnější a já jsem ta zodpovědná, já ji přinutím to napsat a ona to napíše a je to hezké :)
S: Když někdy přijdu, že „špatně jsem spala a nic se mi dnes nechce“, Barborka mě hned zchladí, že „dnes musíme toto, toto, toto a toto“. Ona má tedy většinou ten seznam úkolů, tasklist.
B: V tomto je super, že jsme dvě - protože když je jedna z nás unavená, protože měla špatnou noc, ta druhá dokáže nějak posbírat a zmobilizovat J
Máte ze sebe někdy ponorku?
S: Nevím... já nemívám z Barborky ponorku, ale někdy, když jsme zde se čtyřmi dětmi a vyvádějí, tak z toho.
B: Ano.
S: To jo.
B: Ale my si to tak nějak umíme vykomunikovat. Že ani nevadí, že je Slávka občas hůře naladěná.
S: To je moje předsevzetí na rok 2017, že se budu méně stěžovat, aby bylo příjemnější se mnou pracovat. Že budu taková příjemněji naladěná.
Jak máte rozdělené úkoly? Je něco, co dělá vysloveně jen jedna z vás?
S: Posty na Facebook nebo popisy a texty k produktům.
B: A já dělám komunikaci s dodavateli. Komunikaci se zákazníky máme rozdělenou a děláme to většinou nárazově podle toho, která má čas.
S: Ostatní práce je pak většinou rozdělena podle aktuální vytíženosti, spánku dětí a jiných okolností. Když je jedna v porodnici, tak je logické, že nebude balit objednávky :)
A co se týče kreativního procesu, je to také společná práce?
S: Nápady na designy? Ano.
B: Ale nejen nápady na designy, barvy, ale i nápady na komunikaci nebo na naše akce či aktivity. Ty nás někdy napadnou jen tak z čista jasna – například udělejme kohoutky na prázdninách, druhý rok to už byl větší testing box a i tento rok chceme udělat něco pro podporu regionálních skupin. A pak máme i období, kdy si sedneme a například vybíráme barvy, příměsi, jejich kombinování do různých vzorů, designů. Také rozhodujeme o tom, zda tento design dáme v nižší nebo vyšší gramáži, v čemž jsou někdy rozpory.
S: Zejména, když jedna čeká dítě a má v hlavě jen ty novorozenecké šátky a nechce ty s vyšší gramáží :)
B: A návrhy na nové designy přicházejí většinou od nás, my dáme zadání a náš designér to graficky pojme. Ale například Bylinky jsou v tomto výjimečné, u nich prvotní nápad přišel od designéra a finální design už byl výsledkem společné práce. Designy také obvykle připomínkujeme a zkoušíme nechat je tkát, abychom viděly, jak vzor vypadá v realitě na šátku, či něco posunout nebo zda šátek nevytváří nežádoucí efekty. Nejdéle to trvalo u ylinek, které jsme zkoušely tkát několikrát, než se nám výsledný design líbil. Jednodušší to bylo s Kohoutky, kde bylo jasné zadání a designér přesně věděl, které prvky se nám líbí a které je třeba zapracovat – např. výšivku tulipánu z okolí Prievidze z 19. století spolu s kohoutím motivem. Designér je mimochodem vystudovaný architekt s výtvarným cítěním a také nosící, kontaktní a už trojnásobný otec :)
Když vzpomínáte kontaktní výchovu, jak jste se o ní dozvěděly – přišlo vám to přirozené nebo jste se k ní dostaly díky nějaké knize či doporučení?
S: U mě to tak bylo, přišlo mi to přirozené - například, že kojení je super a nechat vyplakat dítě není OK. Ani jsem si o tom nečetla.
B: Já jsem také k tomu neměla nic nastudované, dělala jsem to, co se mi zdálo přirozené a pak jsem se dozvěděla, že se to jmenuje kontaktní rodičovství :). Až později jsem si četla něco víc a také jsem se dostala na kurs Respektovat a být respektován, abych zpříjemnila život všem mým blízkým :)
Téměř na každé fotce vás vidíme s navázaným děťátkem, usnadňuje vám nošení i pracovní život?
S: Určitě ano. Když byl Vilko ještě maličký, často jsem s ním pracovala v šátku, odepisovala jsem na e-maily a on tam spokojeně spal. I teď - když se nám například nepodaří zabalit objednávky, dokud děti spí - musíme dát dítě do šátku a pracovat i s ním. Toto mi přijde přesně jako koncept kontinua, že dítě je součástí mého života a někdy se musí i ono přizpůsobit. Není odloženo, je se mnou, ale nyní je třeba něco udělat a pak se můžeme hrát. Takže se učí i tímto způsobem být součástí našeho života.
B: Také to mám tak, že často dělám a řeším věci s Tomáškem nebo předtím ještě s Maťkem. Toho jsem měla často na zádech (tehdy jsem už byla těhotná), když jsme stříhaly šátky či jsem označovala středy šátků, protože usínal pouze v šátku.
Děti jsme už párkrát zmínily, nechcete něco prozradit i o vašich manželích :)?
S: Můj muž je nosící, u Hanky to byl on, kdo jako první věděl, že budeme nosit. Má technické vzdělání a je marketingovým ředitelem ve strojírenské vzduchotechnické firmě. Je tedy také kontaktní, přijal tuto filozofii, stejně jako Barborky muž. A co je dobré, oba nás podporují na 100 %, co jsme se pustily do výroby šátků.
S: On je přes ty excelovské tabulky :). Co se týče našeho názvu, byly různé nápady. Ale Sestrice nás oslovilo, je to archaické, básnické a vnímáme to tak, že jsme to i my a zároveň je to návrat do minulosti a ke kořenům - nošení zde bylo vždy, je to součást naší historie.
B: Matúš má ještě na starosti rozpočet a komunikuje s programátorem. Maroš má zase na starosti většinu produktových fotek, protože má zálibu ve focení a rád fotí. Takže oba muži nám velmi pomáhají. Ve vlastní režii tedy připravujeme téměř všechny podklady k tomu, abychom šátek mohly představit a dát do prodeje. Ale někdy jsou projekty, kdy přizveme externí fotografy – focení Klásku v Cvernovke, focení Bylinek ve vinici či focení levandulového Slunce.
Když zmiňujete designy, chcete se držet spíše těch tradičních motivů?
S: Ne nutně, vždyť ani Bylinky nejsou vysloveně folklórní. Určitě máme v hlavě i geometrické vzory či jiné designy, takže půjdeme i do jiných věcí, pokud se nám budou líbit.
Které úkoly jsou nejméně oblíbené ve vaší práci?
S: Já nemám ráda kontrolování šátků. Všechny šátky po ušití u švadleny se musí fyzicky zkontrolovat a poskládat, a to já opravdu nemusím.
B: Když jsme to stíhaly dělat jen my, měla jsem to opravdu ráda, protože se mi líbilo si to poskládat, přesně seřadit a udělat komínek. Jsem organizovaný typ. I když nedokážu mít pořádek na pracovním stole, i v práci jsem za jeden den měla kreativní chaos.
S: Papírkový management :). Na takové cáry papíru si píše poznámky. I máme takový jeden papír, který je úplně roztrhaný a jsou na něm napsány délky, na které stříháme šátky, aby po oprání měli tu správnou velikost. Ten si brzy asi dáme zarámovat, má tři roky a hlídáme si ho jako oko v hlavě :)
B: A já nemám ráda, když nestíháme termíny. Prodlužují se termíny v barvírnách, to jsou věci, které neumíme ovlivnit.
S: Oni nám řeknou, že standardně něco trvá 6 týdnů a někdy se stane, že to trvá tři měsíce a pak v létě nejsou žádné letní šátky a vyrobit je stihneme až v září.
B: Ano, toto nemám rada na své práci, nejraději bych ten tkací stroj měla u sebe doma, abychom v případě potřeby mohly něco ihned vyzkoušet a nemusely čekat na dodavatele. Ale prostě se to nedá, tak se na ně musíme spolehnout.
S: Někdy mi je trochu líto, že je pěkné počasí a my musíme být uvnitř, neboť musíme něco udělat, dokončit a nemůžeme jít jen tak s dětmi ven. Takže bych někdy chtěla být „pouze“ na mateřské.
A co máte na své práci opravdu rády a jak si představujete vaši budoucnost?
S: Dělá mi radost, že se naše šátky maminkám líbí, jsou spokojené a vidím ty dětičky, jak v nich spinkají. I nám často píší, že si koupili náš šátek a je naprosto perfektní a děláme to skvěle. Takové pozitivní odezvy mě opravdu dokážou potěšit!
B: Já mám nejraději spokojenost maminky i miminka, když opravdu přijde ta zpětná vazba, že jim šátek pomáhá a děťátko je klidnější. To je pro mě pocit zadostiučinění, že ta práce má opravdu smysl. Děláme to proto, aby bylo více spokojených dětí.
S: Rádi bychom v tomto pokračovaly i nadále a věřím, že si najdeme nějaký způsob, jak fungovat v pohodě, k čemuž budeme pravděpodobně potřebovat pomoc dalších lidí. A také doufám, že se bude nosit mnoho dětí!
B: Chtěly bychom přispět k osvětě nošení, aby to bylo stále přirozenější! Už vidíme, že stále více budoucích maminek se připravuje na nošení a šátek se stává běžnou součástí výbavy. Takže věřím, že budeme součástí velké nosící komunity :)
Autor: Lucia Hudáčková